Máte zájem o certifikát z tohoto kurzu?

V případě, že ano, tak je nutné zaslat pomocí QR na náš účet částku 599 Kč, která slouží, jako administrativní podpora pro to, aby jste mohli mít certifikát v papírové podobě s ochrannou známkou. Do předmětu napište název kurzu, Vaše jméno a adresu, a certifikát Vám rádi zašleme. 

Vítáme Vás na našem kurzu, který je otevřený všem lidem co mají doma dítě s ADHD anebo s dětmi pracuji. ADHD je specifikum a je nutné nahlížet na plno věci neboť doba nevzdělanosti již zmizela a je nutné se dále vzdělávat. Studiem na vysoké škole nic nekončí. Tento kurz je otevřený všem zdarma a lze se k němu libovolně vracet. 

Tento kurz vznikl také ve spolupráci s Gáborem Maté.

• Úvod
• Změna pohledu - nový rámec
• Pohled neurovědy a psychologie
• Od poruchy ke schopnosti
• Vnitřní motivace vs. vnitřní tlak
• Kreativita, hloubka a vize

• ADHD jako jiná konfigurace
• ADHD u dětí, dospělých a žen
• Společnost a systém versus přirozená diverzita mozku
• Smyslové vnímání a přetížení
• Škola jako místo pro rozkvět

• Pochopení vnitřního světa člověka s ADHD
• Jak funguje mozek ADHD zevnitř
• Emoce a frustrace v ADHD
• Praktická cvičení
• Domov, jako bezpečný přístav

ADHD není porucha v klasickém smyslu – je to jiný způsob vnímání světa, zpracovávání podnětů a fungování mysli. Cílem tohoto kurzu je rozšířit povědomí o tom, co ADHD skutečně je, jak jej vnímat z pohledu neurodiverzity a jak s ním pracovat ve vzdělávání, terapii i běžném životě bez patologizace. Zaměříme se na praktické strategie, porozumění, a především na respekt k odlišnosti.

Kurz je určen pedagogům, rodičům, terapeutům i samotným lidem s ADHD. Nejde o návod, "jak někoho opravit", ale jak vytvořit prostředí, kde může rozkvést.

🎯 Cíl lekce:

Změnit pohled na ADHD jako "poruchu", a místo toho ji pochopit jako jednu z přirozených forem mozkové diverzity. Vysvětlit neurobiologické a psychologické pozadí této odlišnosti.

📌 Klíčová témata:

1. ADHD jako neurovývojová odlišnost

• ADHD není nemoc, ale neurodivergentní konfigurace mozku.

• Typicky se objevuje už v dětství, ale často přetrvává do dospělosti.

• Není důsledkem špatné výchovy, lenosti, ani charakterového selhání.

2. Mozková chemie: co se děje jinak

• Hlavní roli hrají neurotransmitery – především dopamin a noradrenalin.

• Lidé s ADHD mají:

  • nižší hladinu dopaminu → menší schopnost odměňování a motivace.

  • sníženou aktivitu v prefrontální kůře (oblast řízení pozornosti a plánování).

  • Projevy: impulzivita, nesoustředěnost, problémy s časem a organizací.

3. Systém odměn a motivace

• Mozek člověka s ADHD často vyžaduje intenzivnější a rychlejší stimuly.

• Monotónní úkoly nebo dlouhé čekání způsobují "útlum".

• Proto často:

  • Přeskakují mezi činnostmi.

  • Vyhledávají silné emoce, riziko nebo kreativitu.

  • Odkládají úkoly do poslední chvíle → pak paradoxně podají výkon (tzv. urgentní motivace).

4. Různé formy ADHD (podtypy)

• Hyperaktivně-impulzivní typ – častější u dětí.

• Nepozorný typ (ADD) – častější u žen a dospělých.

• Kombinovaný typ – nejčastější v praxi.

• Každý podtyp se chová jinak – nelze "škatulkovat" jedno chování pro všechny.

5. Psychologické důsledky

• Lidé s ADHD často v dětství slyší: "nedáváš pozor, jsi líný, nesoustředíš se".

• To může vést k nízkému sebevědomí, úzkostem, nebo přidruženým potížím (deprese, úzkosti).

• Jejich realita je však jiná: mozek neustále pracuje, jen nesedí do lineárních struktur.

6. ADHD jako evoluční výhoda

• Teorie "lovců a sběračů" (Thom Hartmann):

  • ADHD jedinci byli v minulosti lovci – citliví na podněty, rychlí v reakcích, vnímaví.

  • Dnes jsou v prostředí, které upřednostňuje usedlý "farmářský" styl – rutina, pravidelnost, sedavá práce.

  • Proto trpí nesouladem mezi přirozeností a prostředím.

🛠️ Praktické aktivity:

• Sebehodnocení: Co z uvedeného na tebe (nebo tvé dítě) sedí?

• Reflexe: Kdy ses cítil/a nepochopený/á kvůli způsobu myšlení nebo fungování?

• Diskuze: Co by se muselo změnit ve školství nebo práci, aby ses cítil/a "normální"?

📘 Závěr lekce:

ADHD není problém jednotlivce, ale nepochopení jeho specifického fungování. Je čas přestat vidět ADHD jako poruchu, a začít ji vnímat jako jiný jazyk mozku, který si zaslouží respekt a podporu – ne potlačení.

Použitá literatura:

Připraveno na základě poznatků z neurovědy, psychologie a přístupů neurodiverzity (Gabor Maté, Dr. Ned Hallowell, Thomas Armstrong). 

🎯 Cíl lekce:

Ukázat, jak se historicky vyvíjelo chápání ADHD, proč bylo zařazeno mezi poruchy, a jak se začíná měnit pohled na tuto neuroodlišnost směrem k uznání jedinečnosti a potenciálu.

📌 Klíčová témata:

1. První popisy – dříve než vznikl název

• Už v 18. a 19. století lékaři a učitelé popisovali děti jako "roztržité", "vznětlivé", nebo "nesoustředěné".

• Například v roce 1798 skotský lékař Sir Alexander Crichton popsal "nepřítomnost mysli", která se podobá tomu, co dnes známe jako ADHD.

2. 1917–1950: Počátky medicínského chápání

• Po pandemii encefalitidy u dětí (1917) lékaři zaznamenali hyperaktivitu, impulzivitu a potíže s učením – mluvili o "poškození mozku".

• Ve 40. letech vznikl termín "minimální mozková dysfunkce (MBD)" – zaměřoval se na poruchu, ne na způsob fungování.

3. 1960–1980: Hyperaktivní syndrom dětství

• V 60. letech se začal používat pojem "hyperkinetická reakce dětství".

• Pozornost byla stále zaměřená jen na vnější chování (neklid, impulzivita), nikoliv na vnitřní svět.

• Poprvé byly nasazeny léky jako Ritalin (methylfenidát), které snižovaly symptomy – ale opět neřešily příčinu.

4. 1980–1994: Zrození pojmu ADHD

• V roce 1980 byl v Diagnostickém manuálu DSM-III poprvé uveden pojem ADD (Attention Deficit Disorder).

• V roce 1987 přejmenováno na ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) – aby zahrnovalo i hyperaktivitu.

• Diagnóza se začala běžně používat, často však příliš široce a ne vždy správně.

5. Od klasifikace k pochopení

• Dlouho byl ADHD chápán jako porucha vyžadující "opravu" – léky, kázeň, korektivní výchovu.

• V posledních dvaceti letech se začíná prosazovat přístup:

  • ne léčit, ale porozumět.

  • ne normalizovat, ale podporovat originalitu.

• Přelomoví autoři jako Gábor Maté, Thom Hartmann a Edward Hallowell začali formulovat:

  • ADHD jako neuroodlišnost, nikoliv poruchu.

  • Potřebu změnit prostředí, ne jednotlivce.

6. Kulturní rozdíly v pohledu na ADHD

• Ve Spojených státech a Kanadě – častější diagnózy, důraz na medikaci.

• V Evropě – více psychosociálních přístupů.

• V některých domorodých kulturách se podobné projevy nevnímají jako porucha, ale jako přirozená součást osobnosti nebo dar (lovec, pozorovatel, strážce kmene).

7. Současný vývoj: od diagnózy ke schopnosti

• Rostoucí hnutí neurodiverzity podporuje přijetí rozdílných stylů myšlení.

• Vznikají komunitní, alternativní a terapeutické přístupy zaměřené na:

  • posílení silných stránek ADHD (kreativita, energie, intuice).

  • rozvoj životních strategií, nikoliv potlačení projevů.

• Přechází se od "léčení ADHD" k partnerství s vlastním mozkem.

🛠️ Praktická část – Reflexe a sdílení

• Jak jste vnímali ADHD, než jste poznali jeho vývoj?

• Znáte někoho, kdo byl kvůli svému projevu nepochopen?

• Co vám tato lekce říká o společnosti a jejím vztahu k odlišnostem?

📘 Závěr lekce:

ADHD jako "porucha" vzniklo v době, kdy svět potřeboval lidi, kteří se přizpůsobí pravidlům a systému. Dnes ale přichází doba, kdy svět potřebuje právě originální myšlení, kreativitu a citlivost – vlastnosti, které lidé s ADHD přirozeně mají.

V této lekci se podíváme na ADHD z pohledu neurovědy a moderního porozumění mozkové struktuře. Místo toho, abychom se zaměřili na diagnostiku a symptomy, prozkoumáme ADHD jako specifickou konfiguraci mozku, která přináší jak výzvy, tak jedinečné talenty. ADHD tedy není nemocí ani poruchou, ale odlišným způsobem fungování, který může být v některých kontextech výhodný a ve správném prostředí podnětný. 

📘 Mozková konfigurace u lidí s ADHD

Neurovědecké studie ukázaly, že mozek lidí s ADHD má určité odlišnosti v struktuře a aktivitě. ADHD je výsledkem odlišné konfigurace mozků, nikoliv poruchy, která by měla být "opravena". Lidé s ADHD mají jinak uspořádané oblasti mozku, které se podílejí na pozornosti, impulzivitě a sebekontrole.

Jedním z hlavních faktorů, které odlišují mozek s ADHD od "typického" mozku, je funkce prefrontální kůry. Tato oblast je zodpovědná za komplexní kognitivní funkce, jako je plánování, rozhodování, kontrola impulzů a udržení pozornosti na úkolu. U lidí s ADHD může být aktivita v této oblasti slabší nebo nepravidelná, což znamená, že mají větší potíže s udržením soustředění na dlouhé úkoly nebo s regulací svých impulsů.

Další důležitou oblastí je dopaminergní systém. Dopamin je neurotransmiter, který hraje klíčovou roli v motivaci, odměně a pozornosti. U lidí s ADHD může být nízká aktivita dopaminu v některých oblastech mozku, což může vést k problémům s motivací a soustředěním, protože mozek necítí stejné "odměny" za dosažení cílů jako u lidí bez ADHD.

Tento neurofyziologický pohled ukazuje, že ADHD není porucha, ale jiný způsob fungování mozku, který je nebojuje proti "normálnosti", ale je odlišný v tom, jak reaguje na podněty, jak organizuje úkoly a jak se vyrovnává s impulzy.

📘ADHD jako neurodiverzita

Vzhledem k těmto neurobiologickým rozdílům je ADHD považováno za neurodiverzitu – tedy za jednu z mnoha možných verzí fungování lidského mozku. Stejně jako je každý mozek jedinečný, i ADHD je projevem přirozené variability v lidském myšlení a chování. Neurodiverzita vychází z předpokladu, že existuje široké spektrum způsobů, jakým může lidský mozek fungovat, a že všechny tyto způsoby by měly být akceptovány jako platné, nikoliv patologizovány.

Dnes se stále více uznává, že ADHD je nejen výzvou, ale i výhodou v mnoha oblastech života. Mnoho lidí s ADHD vykazuje zvýšenou kreativitu, inovativní myšlení, schopnost multitaskingu a vysokou energetickou hladinu. Tento typ konfigurace mozku může být vysoce adaptabilní a efektivní v dynamických prostředích, která vyžadují rychlé reakce, rychlé myšlení a flexibilitu.

📘Výhody ADHD konfigurace

Možná překvapivě, jedna z klíčových výhod lidí s ADHD je schopnost rychle přecházet mezi úkoly a myšlenkami. Tento "hyperfokus" může být výhodný při řešení problémů nebo při kreativitě, kde je potřeba vidět věci z jiného úhlu. Tato schopnost může být nezbytná v uměleckých a technických oborech, kde je nutné uvažovat mimo konvenční rámce.

Další výhodou je schopnost intuitivního rozhodování a rychlého reakčního času, což je cenné v profesích, které vyžadují okamžité rozhodování, jako je lékařství, záchranářství nebo krizová intervence. Lidé s ADHD se často dokážou soustředit na to, co je pro ně opravdu důležité, a ignorovat rušivé podněty. Tato schopnost přirozeně vychází z jejich mozkové konfigurace, která je více citlivá na stimuly z okolí a zároveň rychle reaguje na změny.

📘Možnost přizpůsobení prostředí

Nejdůležitější lekcí, kterou si z tohoto pohledu odnášíme, je, že ADHD není něco, co by mělo být "vyléčeno". Místo toho bychom měli usilovat o vytvoření prostředí, které vyhovuje neurodiverzním lidem, a pomáhá jim využít jejich schopnosti. To může zahrnovat různé strategie, jako je přizpůsobení pracovního prostředí, technologie pro zlepšení organizace, nebo techniky zaměřené na zlepšení soustředění a řízení impulzů.

Možná je třeba přehodnotit způsob, jakým se ADHD projevuje ve společnosti, a začít přistupovat k těmto lidem jako k těm, kteří mají jiný způsob myšlení, nikoliv jako k těm, kteří něco "nemají" nebo jsou "postiženými". S odpovídajícím přístupem mohou lidé s ADHD žít plnohodnotný a úspěšný život, který je bohatý na kreativitu, inovace a osobní růst.

📘Závěr

ADHD není o "poruše", ale o odlišné konfiguraci mozku, která vytváří jiný způsob interakce se světem. Jakmile začneme chápat ADHD jako normální variabilitu lidského myšlení a chování, můžeme přistoupit k přizpůsobení prostředí a strategií pro optimální rozvoj a využívání silných stránek těchto jedinců. ADHD je dar – ne nemoc.

ADHD se projevuje různě v závislosti na věku a pohlaví jedince. Mnozí si mohou myslet, že ADHD je pouze dětská porucha, která s věkem vymizí, ale ve skutečnosti přetrvává i v dospělosti a u žen má specifické projevy, které nejsou vždy snadno rozpoznatelné. V této lekci se podíváme na to, jak se ADHD liší u dětí, dospělých a žen, abychom lépe pochopili, jak tuto neurodiverzitu v různých obdobích života vnímat. 

👶 ADHD u dětí 

U dětí s ADHD jsou příznaky obvykle zřetelnější a snadněji rozpoznatelné. Děti s ADHD mají tendenci vykazovat hyperaktivitu, impulzivitu a problémy s udržením pozornosti. Tyto symptomy jsou často velmi nápadné ve školním prostředí, kde je očekáváno, že děti sedí a soustředí se po delší dobu. Děti s ADHD mohou být často neklidné, mluvit bez přemýšlení a porušovat pravidla. Mohou mít problém s dokončováním úkolů nebo s organizováním svých věcí. Tato neschopnost zaměřit se na konkrétní úkoly a snadná rozptýlenost mohou vést k frustraci jak u dítěte, tak u jeho rodičů nebo učitelů. Mezi nejčastější projevy u dětí patří: Hyperaktivita: Děti se často nemohou zastavit, neustále se pohybují a mají problémy s klidným posezením. Impulzivita: Rychlé reakce bez přemýšlení mohou vést k přerušování ostatních, k nebezpečnému chování nebo k výbuchům emocí. Problémy s pozorností: Děti s ADHD mají tendenci ztrácet pozornost, častěji se zapomínají a mají potíže s organizováním úkolů.

🧑‍🦰 ADHD u dospělých 

U dospělých lidí může ADHD vypadat odlišně, protože se mnozí z nich naučí vyrovnávat se s některými symptomy a přizpůsobit své chování. Nicméně, ADHD stále přetrvává, i když může být méně nápadné než u dětí. U dospělých se stále mohou objevovat problémy s pozorností, organizováním času a plněním úkolů.

U dospělých s ADHD mohou být problémy:

• Prokrastinace: Dospělí s ADHD mají tendenci odkládat úkoly, což může vést k hromadění povinností a stresu.

• Organizace: Mnozí dospělí s ADHD mají problémy s plánováním a organizováním každodenního života, což může ovlivnit pracovní výkon nebo osobní život.

• Impulzivní rozhodování: Rychlé rozhodování bez dostatečného zvážení důsledků může vést k finančním problémům, problémům v pracovních vztazích nebo emocionálním potížím.

Dospělí lidé s ADHD často zažívají vyšší úroveň stresu a mohou se cítit vyčerpaní z neustálého pokusu o udržení pozornosti a organizování svého života. Sebekritika a pocity viny jsou časté, protože dospělí si mohou být vědomi svých problémů, ale nejsou schopni je snadno překonat.

👩‍🦰 ADHD u žen 

ADHD u žen bývá často nedostatečně rozpoznáno, protože se příznaky mohou lišit od tradičně vnímaných projevů, které jsou u chlapců a mužů běžnější. U žen s ADHD může být méně zjevná hyperaktivita, ale mohou se objevit silnější problémy s pozorností, prokrastinací a organizováním.

Ženy s ADHD často vykazují interní symptomy, což znamená, že se potýkají s vnitřními problémy, jako je úzkost, depresivní pocity a nízké sebevědomí. Vzhledem k tomu, že mnoho žen má tendenci skrývat nebo kompenzovat své symptomy, ADHD může být u nich rozpoznáno až v dospělosti, kdy se objeví problémy v pracovní sféře nebo v rodinném životě.

Mezi typické problémy u žen s ADHD patří:

• Problémy se sebekontrolou a organizováním domácnosti: Ženy s ADHD mohou mít problémy s udržením pořádku v domácnosti nebo s plněním rodinných povinností.

• Nekonečné odkládání úkolů: Prokrastinace je běžná, což vede k neustálému pocitu stresu a frustrace.

• Úzkost a deprese: Mnohé ženy s ADHD mají vyšší tendenci k úzkostným stavům a depresím, které mohou vznikat v důsledku nedostatečného uznání jejich odlišností a neustálého porovnávání s ostatními.

U žen je také časté, že si nejsou vědomy svých symptomů, a spíše se soustředí na vnější projevy chování, které mohou být zaměňovány za lenost, nezodpovědnost nebo nedostatek zájmu.

🔄 Závěr 

Jak jsme si ukázali, ADHD se projevuje odlišně u dětí, dospělých a žen, což je důležité brát v úvahu při diagnostice a terapii. Zatímco u dětí jsou symptomy obvykle více nápadné a viditelné, u dospělých a zejména u žen může být ADHD méně zřejmé a někdy je zaměňováno za jiné problémy, jako jsou úzkostné poruchy nebo deprese. Proto je důležité nejen rozumět těmto rozdílům, ale také přistupovat k léčbě a podpoře jednotlivců podle jejich specifických potřeb. 

V této lekci se zaměříme na hlubší porozumění tomu, jak současný společenský a vzdělávací systém často nereflektuje přirozenou diverzitu mozku a proč je to zásadní problém nejen pro jedince s ADHD, ale pro celou společnost. Porovnáme "normalizující" systémové struktury s realitou neurodiverzity, kterou představuje například ADHD, a ukážeme si, proč je změna pohledu nevyhnutelná pro zdravý a vyvážený vývoj lidstva. 

🧠 Co je přirozená diverzita mozku? 

Přirozená diverzita mozku (neurodiverzita) znamená, že každý mozek funguje trochu jinak – jinak zpracovává informace, jinak reaguje na podněty, jinak tvoří. ADHD, autismus, dyslexie, ale i vysoká citlivost nebo kreativita jsou projevy různých neurologických konfigurací, nikoliv automaticky poruchy. Jsou to variace, které mohou být v některých systémech vnímány jako slabost, jinde jako síla. Neurodiverzita není vada. Je to biologická skutečnost, která přináší jedinečné talenty, způsoby myšlení i vnímání světa. Lidé s ADHD mohou být například rychlí v rozhodování, výborně improvizovat, být kreativní, empatičtí a vnímat souvislosti, které jiní nevidí.

🏫 Školský a pracovní systém: uniformita místo individuality 

Současný systém – zejména školský – je stavěn pro "průměrného jedince", kterého se však ve skutečnosti téměř nedá nalézt. Většina výukových a pracovních prostředí funguje na bázi lineárního přístupu:

• jedno tempo,

• jedna metoda,

• jeden styl hodnocení,

• minimální prostor pro individualitu.

V tomto prostředí je neurodiverzita často penalizována. Dítě, které potřebuje pohyb, je označeno jako nepozorné nebo nevychované. Dospělý, který rychleji přepíná mezi myšlenkami, je vnímán jako chaotický. Systém je navržený na poslušnost, konzistenci a kontrolu, což často vytváří napětí mezi tím, co jedinec potřebuje, a tím, co je po něm vyžadováno.

⚖️ Společenský tlak na "normalitu" 

Společnost klade velký důraz na "normálnost" a vytváří dojem, že existuje jen jeden správný způsob, jak se chovat, myslet nebo cítit. To má za následek:

• vyloučení lidí, kteří do těchto šablon nezapadají,

• stigmatizaci jinakosti,

• patologizaci přirozených neurologických variací.

Například děti s ADHD často slýchají věty jako:
"Kdybys dával větší pozor, šlo by ti to."
"Proč jsi zase zapomněl úkol?"
"Nezdržuj třídu, ostatní to pochopili."

Tyto výroky vytvářejí dojem, že problém je v nich – ne v systému, který jejich typ mysli neakceptuje ani nerozvíjí.

🔍 Nutnost změny rámce 

Pokud má společnost fungovat zdravě a růst, musí se posunout od patologizace odlišností ke kultivaci rozmanitosti. To znamená:

• přestat vnímat ADHD jako poruchu,

• začít upravovat prostředí tak, aby umožnilo všem rozkvétat,

• nabízet alternativní formy vzdělávání a práce, které podporují různorodé mozky.

Nejde o to, že se má společnost přizpůsobit pouze ADHD – jde o to, aby přestala být uzavřená a strnulá. Ve skutečnosti by otevřenější a flexibilnější systém prospěl všem – včetně tzv. "neurotypických" jedinců.

🌱 ADHD jako zrcadlo společnosti 

Jedinci s ADHD často reflektují nerovnováhu systému. Ukazují nám, kde prostředí selhává v podpoře lidského potenciálu. ADHD tedy není jen osobní výzva – je to sociální zrcadlo, které nám ukazuje, co je potřeba změnit v celém přístupu k lidskému vývoji.

Děti a dospělí s ADHD mohou být průkopníky změny, pokud jim k tomu vytvoříme podmínky – místo potlačování jejich energie ji můžeme vést, místo tlumení jejich nápadů je můžeme podporovat v inovaci. ADHD je přirozená inteligence, která potřebuje jiný jazyk, jiný rytmus a jiný prostor.

🌀 Lekce 1: Život ve víru myšlenek – jak funguje ADHD mozek zevnitř 

Představ si mozek jako orchestr. U neurotypického člověka je každý nástroj sladěn, řídí se notami a kapelník (výkonná funkce mozku) jasně ukazuje, co se má dít. U člověka s ADHD orchestr stále hraje, ale občas nástroje přebírají vedení, hrají vlastní rytmus, zrychlují, zpomalují – výsledek může být chaotický, ale někdy i geniálně improvizační. 

🧠 1. ADHD mozek není porouchaný – je jinak nastavený 

Mozek člověka s ADHD funguje na základě odlišného neurochemického nastavení. Nejvýraznější rozdíly se týkají:

• Dopaminového systému – Dopamin je neurotransmiter, který souvisí s motivací, odměnou, koncentrací a řízením impulzů. Lidé s ADHD mají často nižší dostupnost dopaminu, což vede k nutnosti "vyhledávat stimulaci" (novinky, pohyb, změny).

• Pomalý start, rychlý běh – Obtíže se začátkem činnosti neznamenají lenost. Jde o to, že mozek "nenaběhne" bez správného stimulu – jakmile ale najde smysl, emoci nebo výzvu, rozběhne se naplno.

🌊 2. Proud myšlenek – hyperasociativní myšlení 

Mozek s ADHD často generuje rychlé, skákající, asociativní myšlenky. Může to vypadat takto:

• Jeden nápad vede k dalšímu, bez zastavení.

• Koncentrace se těžko drží na jedné věci, ale může se "zaseknout" v hyperfokusu, kde okolní svět přestane existovat.

• V běžné komunikaci to může působit rušivě, ale jde o intenzivní vnitřní proces – někdy inspirativní, jindy vyčerpávající.

Tento stav lze přirovnat k duševnímu víru, kde se vše točí velmi rychle. Pro člověka samotného to může být někdy fascinující, jindy frustrující.

💥 3. Přetížení a mentální únava 

Protože mozek stále "běží", má:

• Nízkou toleranci k nudě – nuda neznamená "nevědomé flákání", ale bolestivý stav duševního prázdna.

• Vysokou míru vyčerpání – mozek, který pracuje na plné obrátky, často doslova "vypne" (shutdown, únava, mlha).

• Reakce na stres jsou rychlé, přímé a často silné – ne kvůli slabosti, ale kvůli přebuzení nervového systému.

🪞 4. Vnitřní dialogy a sebepozorování 

Lidé s ADHD mají často velmi intenzivní vnitřní dialog. Myšlenky jsou:

• Neustálé – i když navenek mlčí, uvnitř probíhá "rychloběh".

• Sebekritické – protože od dětství slyší, že "jsou moc", "nejsou dost", "nezvládají".

• Fantazijní – představivost bývá velmi bohatá, někdy až do úrovně denního snění, úniků a vnitřních světů.

To vše vytváří komplexní, živý vnitřní svět, který je plný emocí, nápadů, úvah – ale často těžko vyjádřitelný.

✨ Shrnutí lekce: 

Mozek člověka s ADHD je jako vysokofrekvenční přijímač – zachytává vše, co se děje, reaguje silně, neustále tvoří, ale zároveň se může snadno přehltit. Nejde o "poruchu pozornosti", ale o jinou organizaci mysli a vnímání.

Pochopit ADHD zevnitř znamená přestat hodnotit, a místo toho začít naslouchat. Tento typ mozku není špatný – je jiný. A právě v této jinakosti se může skrývat síla, kreativita, empatie i nový druh inteligence.

U člověka s ADHD nejsou emoce "problémem" – jsou jádrem jeho prožívání. Nejsou přehnané, jsou autentické, syrové, okamžité. ADHD mozek nemá čas ani kapacitu hrát společenské hry nebo emoce filtrovat. Co cítí, to je. A cítí toho hodně.

💓 1. Emoční intenzita jako dar i výzva 

Mozek s ADHD je neurologicky citlivější na podněty, a to nejen kognitivní, ale i emocionální. To znamená:

• Radost je euforie, ne jen "dobrá nálada".

• Zklamání je pád, ne jen drobné znepokojení.

• Strach je panika, protože mozek okamžitě reaguje na potenciální hrozbu.

Tato hypersenzitivita bývá špatně chápaná jako "přehánění", ale jde o neurologickou skutečnost – emoční reakce jsou hlubší a méně filtrované.

⚡ 2. Impulzivita – slova i činy dřív než myšlenka 

Impulzivita u ADHD není nedostatek inteligence nebo výchovy. Je to neurologický fenomén, kdy mozek:

• Vysílá reakci dříve, než ji "zváží" (nízká aktivita v čelních lalocích).

• Není schopen odložit reakci, ať už jde o slovo, pohyb nebo emocionální výbuch.

• Je neustále v "připravenosti" – připraven zasáhnout, odpovědět, jednat.

Tato impulzivita může vést k:

• Nedorozuměním – člověk něco řekne dřív, než promyslí důsledky.

• Výčitkám – sám si uvědomuje, co měl "udělat jinak".

• Odmítnutí – okolí může vnímat impulzivitu jako drzost nebo nevyzrálost.

🧨 3. Frustrace – kdy není jak vyjádřit sám sebe 

Když má člověk hluboký emoční prožitek, ale nedokáže ho sdílet, uchopit nebo ventilovat, dochází k frustraci. Ta se může projevit jako:

• Výbuch hněvu – protože nebyl vyslyšen nebo pochopen.

• Stažení se do sebe – protože slova nestačí k vyjádření.

• Somatizace – tělo začne reagovat (bolest břicha, tlak na hrudi, únava).

Zejména u dětí, ale i u dospělých, se frustrace může proměnit v vnitřní sebepoškozování – myšlenky, že jsou vadní, neschopní nebo zbyteční.

🪞 4. Emoční zrcadlení – potřeba přijetí, ne opravy 

Lidé s ADHD nepotřebují "opravovat", ale rozumět. Potřebují:

• Zrcadlit své emoce – slyšet: "Vím, že je to pro tebe těžké", "Tvoje pocity jsou v pořádku".

• Bezpečný prostor – kde mohou být impulzivní a živí, aniž by byli za to trestáni.

• Nástroje k sebevyjádření – kreativní formy (pohyb, výtvarno, hudba, psaní), které pomáhají zpracovat emoce beze slov.

✨ Shrnutí lekce: 

Emoční svět člověka s ADHD je jako bouře bez filtru – silná, upřímná, syrová. Není to slabost. Je to hluboký způsob bytí. Impulzivita a frustrace nejsou zlozvyky, ale projevy přetíženého a přitom intenzivně živého mozku, který se snaží zůstat v kontaktu s okolním světem i sám se sebou.

Změna nepřichází skrze potlačení, ale skrze pochopení, vedení a vytvoření prostoru, kde emoce mohou proudit bez odsouzení.

Lidé s ADHD často čelí nepochopení nejen kvůli svým symptomům, ale především kvůli jinému fungování motivace. To, co je pro neurotypického člověka přirozené – například dokončit úkol kvůli termínu, pochvale nebo hrozbě – pro ADHD mozek nefunguje.

Zvenčí to může vypadat jako lenost, nezodpovědnost nebo dokonce vzdor. Ale ve skutečnosti jde o nekompatibilitu mozkového systému odměn se systémem vnějšího tlaku.

💡 ADHD a odměnový systém mozku 

Mozek s ADHD má sníženou hladinu dopaminu – neurotransmiteru, který je zásadní pro:

• vytváření očekávání odměny,

• spojení "úkol = smysl = akce",

• vytváření zvyku.

Tento nedostatek dopaminu způsobuje, že běžné podněty, které by měly být motivující (např. "udělej to, protože musíš"), neaktivují potřebný mozkový zájem.

ADHD mozek nereaguje na tlak. Reaguje na vášeň, naléhavost, novost nebo emoční spojení.

🎯 Rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací 

Vnější motivace (externí):
– termíny, hodnocení, tresty, pochvala, společenský tlak.
– Funguje krátkodobě a často jen za přítomnosti tlaku.

Vnitřní motivace (interní):
– smysl, zájem, vztah, autonomie, kreativita.
– U lidí s ADHD jediný dlouhodobě funkční nástroj.

🔍 Pro ADHD jednotlivce je smysl silnější než disciplína. Pokud úkol nedává hlubší emoční nebo hodnotový význam, mozek ho jednoduše ignoruje.

🚫 Proč běžné strategie selhávají 

🛠️ Co funguje: motivace přizpůsobená ADHD mozku 

✅ Autonomie – mít možnost rozhodovat kdy, jak a co dělat.
✅ Smysl a hlubší kontext – propojit úkol s osobní vizí, hodnotou nebo dopadem.
✅ Zábava a výzva – přetvořit úkol do hry nebo výzvy (např. časový limit jako výzvu, nikoliv hrozbu).
✅ Okamžitá odměna – i malá, ale smysluplná, aby se mozek aktivoval.
✅ Spolupráce – dělat věci s někým, sdílet motivaci, ne jen tlak.
✅ Emocionální zakotvení – práce na úkole, který je nějak emočně propojený s identitou nebo snem. 

✨ Shrnutí: 

Lidé s ADHD nejsou líní – jejich mozek jen funguje na jiné palivo. Namísto strachu z trestu potřebují smysl, svobodu a kreativní spojení s úkolem. Vnější tlak a běžné strategie se míjí účinkem, protože neoslovují to nejdůležitější – jejich jedinečný, vnitřně řízený oheň. 

Jedním z klíčových, ale často přehlížených aspektů ADHD je smyslová hypersenzitivita – tedy zvýšená citlivost na zvuky, světla, doteky, pohyb, chuť či pachy. Tento jev není přidružený jen k autismu, jak si mnozí myslí, ale je běžnou součástí ADHD mozku, který vnímá svět intenzivněji, rychleji a často chaotičtěji. 

👁️‍🗨️ Smyslové vnímání a ADHD mozek

🔥 Co je smyslové přetížení?

🎧 Typy smyslové hypersenzitivity

🌈 Smyslová hypersenzitivita jako dar i výzva

Tato hypersenzitivita není pouze negativní – mnoho lidí s ADHD má díky ní zvýšenou vnímavost k detailům, silné kreativní nebo estetické cítění, schopnost hluboce vnímat krásu, hudbu, přírodu. Ale vyžaduje pochopení a podporu. 

🛠️ Jak pomoci – strategie podpory a regulace

✅ Vytvořit klidové zóny – tiché prostředí, snížené světlo, možnost se "odpojit".
✅ Používat sluchátka, sluneční brýle nebo oblečení bez štítků.
✅ Režim přestávek – pravidelné krátké pauzy, prostor k úniku.
✅ Smyslové pomůcky – antistresové míčky, těžké přikrývky, žvýkačky.
✅ Předvídat prostředí – dítě (i dospělý) by měl vědět, kam jde, co ho čeká. 

🎯 1. Cvičení uzemnění (grounding)

🧤 2. Hmatové soustředění

🔄 3. Rytmický pohyb

🧸 Doporučené smyslové pomůcky (děti i dospělí)

🎁 Tip: Smyslový box 

Vytvořte si (nebo dítěti) "krabičku první smyslové pomoci", která může obsahovat:

• sluchátka / špunty,

• měkký šátek nebo masku na oči,

• antistresový míček,

• žvýkačku nebo lízátko,

• oblíbený olejíček na čichání (např. levandule),

• zápisník na myšlenky.

👉 Tento box lze mít u sebe ve škole, práci nebo doma a využít při přetížení.

U mnoha lidí s ADHD se pod povrchem každodenních výzev ukrývá něco mimořádného: bohatý, nespoutaný vnitřní svět. Tento svět je často zdrojem intenzivní kreativity, hlubokého vnímání a jedinečné schopnosti vidět věci jinak – mimo zavedené vzorce a hranice běžného myšlení. V této lekci se zaměříme právě na tuto dimenzi: na ADHD jako potenciál a ne jako deficit. 

🌈 Vnitřní krajina plná barev a pohybu 

Mozek člověka s ADHD často generuje proudy obrazů, nápadů, scénářů a asociací – někdy až rychlostí, kterou není jednoduché zachytit slovy. Tento neustálý tok není poruchou, ale jiným způsobem vnímání reality, kde:

• logika a intuice se volně prolínají,

• nápady vznikají jako "blesky z čistého nebe",

• tvořivost nevychází z linearity, ale z rozvětveného myšlení (tzv. divergentního).

👉 Právě tento způsob uvažování často stojí za inovacemi, uměním, designem, ale i vizionářskými řešeními v oblasti technologií, vědy nebo mezilidských vztahů.

🎨 ADHD a tvořivost 

Studie ukazují, že lidé s ADHD mají nadprůměrné výsledky v testech divergentního myšlení a schopnosti spojovat nespojitelné. Mezi projevy této tvořivosti patří:

• bohatá představivost, schopnost tvořit ve vnitřních světech celé příběhy, vesmíry, systémy,

• umělecká citlivost – hudba, výtvarné umění, tanec, performance,

• humor, metafory, slovní hříčky – jazykově hravý a nápaditý přístup ke komunikaci,

• netradiční přístup k řešení problémů – originální a překvapivá řešení situací, které jiní nevidí.

🧠 Důležité je však: tvořivost neznamená jen "malovat" nebo "psát", ale vidět svět jinak a mít odvahu to projevit.

🔭 Vize, hloubka a citlivost 

ADHD bývá často spojeno i s mimořádnou emocionální hloubkou a smyslem pro spravedlnost či pravdu. Tito lidé bývají:

• vizionáři – mají schopnost uvidět potenciál, který zatím nikdo jiný nevidí,

• citliví pozorovatelé – všimnou si detailů, tónů a neverbálních signálů, které ostatním unikají,

• empatičtí – pokud není empatie blokována zraněními nebo přetížením, mívají hluboké vcítění.

Tato kombinace může vést k duchovnímu zrání, hledání vyššího smyslu, službě druhým či potřebě proměňovat svět.

🌟 Přijmout dar vnitřního světa 

Když lidé s ADHD začnou nebojovat sami proti sobě, ale své schopnosti integrovat vědomě, vynoří se jejich pravá síla:

• schopnost zapalovat druhé pro myšlenky,

• přinášet nové impulzy do týmů, škol, komunit,

• být tvořivými lídry, terapeuty, učiteli nebo inspirátory.

Klíčem je přestat se srovnávat s "normou" a místo toho objevit svůj vlastní rytmus, jazyk a styl vyjadřování.

🧘‍♂️ Malá praxe: Napiš si dopis ze svého vnitřního světa 

1. Zavři oči a vnímej, jaký obraz, zvuk nebo slovo se objeví, když se ponoříš do sebe.

2. Zeptej se: "Co mi chceš dnes sdělit?"

3. Napiš volně proudem myšlenek – bez cenzury, bez hodnocení.

Možná tě překvapí, jak moudrý a silný svět v sobě nosíš.

Lidé s ADHD nejsou "nefunkční", ale fungují jinak – a právě proto potřebují prostředí, které podporuje jejich jedinečnost, nikoli se ji snaží zarovnat do průměru. Tento modul se zaměřuje na to, jak vytvořit skutečně podpůrné a růstové prostředí, ať už doma, ve škole, v terapeutické praxi nebo na pracovišti. Klíčem je pochopení, akceptace a vědomé přenastavení systému. 

🔧 Lekce 1: Škola jako místo pro rozkvět – ne pro přizpůsobení se 

Tradiční školský systém byl postaven na principech poslušnosti, standardizace a výkonu. Pro děti s ADHD to však často znamená každodenní boj – nejen s úkoly, ale i s vlastním sebevědomím. V této lekci se zaměříme na to, jak lze školu proměnit ve prostředí růstu, objevování a bezpečného prostoru, kde dítě není "problém", ale příležitost k pochopení jinakosti. 

🎓 Problém tradičního modelu 

Dítě s ADHD často nedokáže:

• Vydržet nehybně sedět několik hodin denně

• Soustředit se lineárně na frontální výklad

• Organizovat si úkoly a materiály podle pevného rozvrhu

• Reagovat "normálně" na požadavky na výkon pod časovým tlakem

Místo toho potřebuje pohyb, podněty, variabilitu, emoce a smysl. Pokud to nedostává, může být označeno jako "zlobivé", "nevychované" nebo "pomalejší".

🌱 Co znamená růstové prostředí? 

Škola jako místo rozkvětu je taková, která:

• Nepotlačuje pohyb, ale s ním pracuje (učivo propojené s fyzickou aktivitou, učení ve stoje, krátké pohybové pauzy)

• Uznává různorodost – každý žák má jiné tempo, styl i způsob vnímání

• Podporuje tvořivost a emoce, protože ADHD mozek často pracuje obrazově, intuitivně a rychle přeskočí do asociací

• Dává možnost volby – žák si může vybrat, jaký úkol zpracuje první, jakým způsobem se bude učit, nebo jak bude prezentovat své znalosti

🧠 Styl výuky pro děti s ADHD 

📘 Hodnocení bez tlaku 

🤝 Role učitele 

Učitel není ten, kdo opravuje, ale ten, kdo doprovází, ladí a rozumí.

• Vnímá dítě jako rovnocennou bytost

• Zajímá se o jeho vnitřní svět

• Poskytuje prostor pro otázky, emoce a individualitu

• Mění atmosféru třídy na bezpečné a tvořivé místo

🧩 Inspirace z praxe 

Domov by měl být místem, kde si můžeme odpočinout od tlaku světa, kde nejsme hodnoceni, porovnáváni ani opravováni, ale kde můžeme být viděni, slyšeni a milováni takoví, jací jsme. Pro lidi s ADHD je tato potřeba ještě naléhavější, protože svět na ně často reaguje nepochopením, kritikou nebo snahou je "napravit".

V této lekci se podíváme na to, jak vytvořit takový domov, kde může ADHD osobnost rozkvést – ne se skrývat.

🛋️ Co znamená "bezpečný přístav"? 

Bezpečný domov je prostředí, kde:

• se nečeká dokonalost, ale autenticita

• nejsou tresty za odlišnost, ale pochopení důvodů chování

• nevládne napětí, ale otevřenost a klidná komunikace

• je prostor pro emoce, ne jen logiku

• nejsou rigidní pravidla, ale dohody a porozumění

🧩 Praktické principy pro domov s ADHD: 

1. 🔄 Předvídatelnost místo chaosu

• Používejte vizuální plány a přehledy dne

• Zaveďte jemné rituály (ne přísné režimy)

• Ohlášení změn dopředu – aby mozek měl čas se přeorientovat

2. 🧸 Místo pro zklidnění

• Fyzický koutek pro "nádech" – polštářky, tlumené světlo, ticho, případně dotykové hračky

• Povolený prostor pro emoční uvolnění – ne trest, ale úleva

3. 🎧 Respekt k hypersenzitivitě

• Tlumení hluku, jemné osvětlení, omezení rušivých podnětů

• Dotek a objímání jen s respektem k vnímání těla (někdo potřebuje hodně, někdo vůbec)

4. 🤝 Komunikace bez výbuchů

• Vyhýbat se větám jako "proč to zase nezvládáš?" → místo toho: "co by ti pomohlo?"

• Pojmenovávat emoce ("vypadáš zahlceně – dáme si pauzu?")

5. 🎨 Podpora tvořivosti a pohybu

• ADHD mozek kvete v pohybu a tvorbě – malování, hudba, tanec, stavění, běhání

• Nepotlačovat pohyb – ale dát mu směr a účel

🧠 ADHD a domov: jiná nervová regulace potřebuje jiný přístup 

Lidé s ADHD:

• snáze přetěžují nervový systém

• mají potíže s přechodem mezi činnostmi

• jsou citlivější na emoční atmosféru

• potřebují bezpečné ukotvení, které není vázáno na výkon

Doma je klíčové budovat emoční stabilitu a přijetí, nikoliv jen organizaci času a prostoru.

👩‍👦 Pro rodiče ADHD dítěte: 

🧑‍🦱 Pro dospělé s ADHD: 

💬 Inspirativní věta na závěr: 

"Domov není místo, kde musíme být někým jiným. Je to místo, kde jsme konečně sami sebou – a to stačí."

Lidé s ADHD bývají často vnímáni jako ti, kdo "neumějí dokončit věci", "neposedí na místě" nebo "jsou roztěkaní". V tradičně strukturovaném pracovním světě může být jejich odlišný způsob myšlení a práce skutečně náročný – ale pouze pokud je prostředí stavěno na neurotypické normy. Jakmile se však začne tvořit prostor jinak, promění se ADHD z překážky v dar.

Tato lekce se věnuje tomu, jak může pracovní prostředí skutečně podpořit člověka s ADHD – a jak díky tomu může vyniknout jeho tvořivost, rychlé myšlení a jedinečný přístup.

💼 ADHD v pracovním světě: nesoulad nebo nepochopení? 

ADHD mozek funguje jinak:

• pracuje cyklicky, ne lineárně

• potřebuje zájem, výzvu a smysl – jinak vypíná

• lépe funguje v krátkých intenzivních blocích

• je výkonný při vysoké stimulaci, ale snadno přetížený pod tlakem

Problémem tedy není "porucha", ale nevhodné pracovní nastavení.

🚀 Když ADHD mozek pracuje naplno: 

Lidé s ADHD často vynikají v:

• kreativním myšlení a hledání originálních řešení

• rychlé orientaci ve změnách a chaotických situacích

• inovaci a vizionářství

• spontánní komunikaci a propojení různorodých témat

• empatii a intuitivním vnímání potřeb lidí

Tyto dary však nejsou viditelné, pokud je člověk soustavně brzděn systémem, který nechápe jeho tempo, potřeby a způsob práce.

🧠 ADHD jako výhoda? Ano – ale ne bez prostoru! 

Je důležité zdůraznit, že ADHD samo o sobě není výhodou, pokud je člověk neustále zahnaný do kouta normami, které mu nesedí. Ve správném prostředí se však jeho potenciál naplno rozvine:

• ADHD mozek je rychlý jako blesk, pokud ho netíží přetížení

• Je vizionářský, pokud má prostor tvořit

• Je věrný, empatický a nadšený, pokud není neustále opravován

🧩 Jak přizpůsobit pracovní prostředí ADHD mozku: 

1. 🪑 Prostorová flexibilita

• Možnost měnit místo práce (klidná zóna / aktivní zóna)

• Pracovní kout bez přetížení smyslů – ideálně s možností sluchátek, světelné regulace, textur

• Alternativa mezi sezením, stáním a pohybem

2. ⏰ Časová autonomie

• Místo fixního harmonogramu – možnost dělit si práci na vlastní intervaly (např. Pomodoro technika)

• Vědomá pauzová kultura – přestávky nejsou slabost, ale prevence

3. 🧠 Zaměření na výstup, ne na metodu

• Umožnit člověku dojít k cíli vlastní cestou

• Méně kontrolních mezikroků, více důvěry v proces

4. 🎯 Smysluplnost a variabilita

• Nabídka různorodých úkolů (ne rutinní monotónní činnosti)

• Prostor pro spolutvorbu – zapojení do plánování, strategie, nápadů

5. 🤝 Otevřená komunikace a přijetí

• Pracovní tým, který nepatologizuje jinakost, ale učí se spolupracovat s různými styly

• Vedení, které neříká "buď jako ostatní", ale ptá se: "Jak ti to funguje nejlíp?"

🔄 Příklady přátelského pracovního přístupu: 

🗝️ Shrnutí: 

Pracovní prostředí šité na míru lidem s ADHD není výjimkou pro "postižené".
Je to model, který v konečném důsledku podporuje lidskost, tvořivost a svobodu všech. 

Komunikace s člověkem s ADHD může být někdy jako mluvit jiným jazykem. Ne proto, že by tomu druhému chyběla inteligence nebo ochota, ale protože vnímání, reakce a vyjadřování se odehrávají v jiném rytmu a na jiné vlnové délce. V této lekci se zaměříme na to, jak rozpoznat specifika komunikace lidí s ADHD a budovat vztahy postavené na přijetí, důvěře a respektu k odlišnosti. 

🧠 ADHD a sociální vnímání: jiná forma, ne porucha

🗣️ Když se světy míjejí: nejčastější třecí plochy

💬 Jak lépe komunikovat s člověkem s ADHD

💖 Vztahy, které kvetou, když je pochopení: co ADHD potřebuje

Ve světě, který stále ještě preferuje "standardní" myšlení, chování a reakce, komunikace napříč neurotypy znamená víc než jen snahu "domluvit se". Znamená pochopit hlubší vrstvy toho, jak lidé vnímají, cítí a reagují, i když jejich neurologické nastavení – jako je ADHD, autismus, hypersenzitivita nebo naopak chladnější logické typy – působí "jinak".

Tohle je komunikační dovednost budoucnosti: ne hledat shodu, ale porozumění.

🌱 Neurodiverzita není překážka – je to rozmanitost lidské mysli

🔄 Klíčové rozdíly v komunikaci mezi neurotypickými a neurodivergentními lidmi

🤝 Tvoření mostů mezi světy

🛠️ Jak rozvíjet dovednost komunikace napříč neurotypy

💬 Věta, která mění svět: "Jak ti to můžu říct, abys mi rozuměl/a?"

To je klíč. Ne trvat na své formě, ale hledat společný jazyk.
Tahle věta může zachránit přátelství, vztah, rozhovor s dítětem, pracovní poradu i partnerskou krizi. 

🔮 Budoucnost patří těm, kdo se nebojí jinakosti

Společnost, která rozumí ADHD ne jako poruše, ale jako jiné konfiguraci mozku, potřebuje víc než jen nové poznatky. Potřebuje změnit samotné prostředí, jazyk a očekávání, které vůči lidem (nejen s ADHD) klade. Vzniká potřeba kultury, která nevyžaduje přizpůsobení se normě, ale umožňuje každému růst vlastním tempem, způsobem a v rytmu, který jeho mozek potřebuje. 

🫂 Od jednotlivce ke komunitě

🏛️ Systémová změna: když systém přestává tlačit do jediné šablony

💬 Změna jazyka: od deficitů k darům

🌍 Budování kultury růstu

🌱 Shrnutí 

Pokud chceme, aby lidé s ADHD mohli růst, ne jen přežívat, musíme přestat hledat, jak je "napravit", a začít tvořit svět, kde jejich jinakost rozkvete. Kultura růstu se rodí tam, kde každý mozek má prostor být sám sebou – a zároveň cítit, že do světa patří. 

🌀 Modul 4: Terapeutické a rozvojové přístupy – cesta k sebepřijetí, integraci a růstu

Tento modul je zaměřen na praktické, podpůrné a transformační přístupy, které lidem s ADHD (dětem i dospělým) pomáhají najít stabilitu, porozumění sobě samému, vnitřní rovnováhu i konkrétní strategie, jak žít naplno a autenticky.

Namísto soustředění se na "nápravu", přístupy zde popsané podporují sebeuvědomění, regulaci emocí, smysluplné učení a osobní rozvoj. Terapeutická cesta může být jemná, hravá, tělesná i hluboce duševní – hlavním cílem není změnit člověka, ale pomoci mu rozvinout to, kým skutečně je.

✨ Lekce 1: Terapie zaměřená na přijetí a integraci

Tato lekce se soustředí na terapeutické přístupy, které nevycházejí z předpokladu, že je potřeba člověka s ADHD "opravit" nebo "napravit", ale naopak – zaměřují se na přijetí, porozumění a integraci jeho prožívání do života ve světě, který bývá příliš úzký pro takovou neurodiverzitu. 

🧭 Změna paradigmat: z "poruchy" na "jinakost" 

V klasické psychologii se ADHD často popisuje jako porucha chování, pozornosti nebo sebekontroly. V moderním, humanisticky laděném pohledu ale mluvíme o odlišné konfiguraci mozku, která přináší výzvy – ale i specifické talenty, vnímavost, rychlost myšlení, empatii nebo kreativitu.

Terapie zaměřená na přijetí pomáhá:

• zmírnit vnitřní konflikt ("nejsem dost dobrý", "měli bychom se snažit víc")

• pěstovat soucit k sobě samému a porozumět svému jedinečnému fungování

• znovu spojit rozpojené části sebe sama – emoce, tělo, mysl

🧘‍♀️ Hlavní terapeutické směry 

1. ACT – Acceptance and Commitment Therapy (Terapie přijetí a odhodlání)

• Učí klienta přijímat své myšlenky, pocity a impulzy bez boje

• Pomáhá vytvářet život podle vlastních hodnot, ne podle očekávání okolí

• Klíčem je flexibilita vědomí – ne sebekontrola, ale otevřenost a vnitřní navigace

2. Somatická terapie a práce s tělem

• ADHD není jen v hlavě – tělo často ukládá napětí, frustraci i přetížení

• Skrze vědomé vnímání těla, pohyb, dech a dotek se může klient bezpečně vrátit do přítomnosti

• Podporuje seberegulaci a ukotvení bez trestu nebo vnějších tlaků

3. Terapie vnitřního dítěte

• Mnoho dospělých s ADHD v sobě nosí zraněné dítě, které:

  • bylo neustále opravováno

  • se cítilo "moc hlučné", "moc rychlé", "moc jiné"

• Terapeutický vztah nabízí prostor pro nové prožitky bezpečí, vidění a přijetí

🌀 Integrace – spojování "odstřiženého" 

Lidé s ADHD často zažívají vnitřní chaos, proud myšlenek a emocionální přepětí. Terapie zaměřená na integraci pomáhá:

• vytvořit vnitřní mapu – jak fungují moje impulzy, co mě spouští, co mě uklidňuje

• respektovat svou přirozenost a přestat se srovnávat s ostatními

• sjednotit se se svým tělem, přestat být jen hlavou nebo neklidem

❤️ Klíčové principy 

🖐️ Lekce 2: Hmatatelné techniky regulace – tělo jako kotva

Tato lekce se zaměřuje na praktické a somaticky orientované nástroje, které člověku s ADHD pomáhají ukotvit se, zregulovat nervový systém a získat zpět kontakt s přítomností. V době přetížení, rozptýlenosti, přepětí nebo zahlcení právě tělo nabízí nejkratší cestu zpět k sobě. 

🧠 Proč je tělo klíčové pro regulaci? 

Mozek člověka s ADHD často operuje ve vysoké frekvenci – rychlé myšlenky, přeskakování pozornosti, emocionální intenzita. Běžné strategie jako "soustřeď se" nebo "buď klidný" narážejí na biologickou realitu, kterou není možné silou vůle přetlačit.

Tělo ale poskytuje cestu přirozené seberegulace, která funguje, i když mysl "ujíždí":

• Pomalý dech, tlak, dotek nebo vědomý pohyb uklidňují limbický systém

• Aktivují nervus vagus – klíč k relaxaci a návratu k rovnováze

• Zlepšují propojení mysli a těla – posilují pocit celistvosti

🧰 Techniky regulace tělem 

🧘‍♀️ 1. "Kotvící dech"

• Dech jako most mezi nervovým systémem a vědomím

• Jednoduchá technika: Nadechni se do dlaně položené na břicho, výdech nech spadnout jako vlna…

• Opakování 5x, s pozorností na tělesný pocit bezpečí

• Varianta: Box breathing (4-4-4-4) – rovnoměrné nádechy, výdechy a pauzy

🤲 2. Tlakové doteky a hmatové uzemnění

• Vědomý tlak dlaněmi na tělo (stehna, ramena, hrudník) – pomáhá cítit hranic, tělo, přítomnost

• Použití těžké přikrývky, hedvábné látky nebo míčku pro hmatovou seberegulaci

• Obětí sebe sama – uklidňující neurobiologický efekt

🦶 3. "Země pod nohama" – kotvení přes chodidla

• Postav se bosky, vnímej kontakt se zemí – váha, tlak, stabilita

• Přenášení váhy z jedné nohy na druhou, "kořenění" do podlahy

• Vhodné jako přestávka ve škole, při práci nebo při návalech frustrace

🌀 4. Pohyb jako ventilace přetížení

• Místo tlumení impulzivity: vědomé uvolnění přebytečné energie

• Skákání, třesení končetinami, kroužení rameny – bezpečný ventil pro "vnitřní výbuch"

• Krátká "tělová pauza" každých 30 minut: 1 minuta pohybu podle pocitu

👁️ 5. Orientace v prostoru

• Technika z trauma-terapie: pomalu se rozhlédni a pojmenuj 5 věcí, které vidíš, 4 které slyšíš…

• Aktivace smyslů a návrat do "tady a teď"

• Redukuje disociaci a zahlcení

💬 Kdy techniky používat? 

Kreativita není jen talent pro umění nebo hudbu – je to způsob, jak mozek člověka s ADHD komunikuje, zpracovává a vyjadřuje svou hloubku a komplexitu. V této lekci se ponoříme do toho, proč a jak je kreativita terapeutickým, sebeuzdravujícím a rozvojovým nástrojem, který má hluboký dopad na regulaci emocí, sebeobraz i nervový systém. 

🧠 Kreativita jako přirozený jazyk ADHD mozku 

Lidé s ADHD často:

• myslí obrazově, asociativně a v metaforách

• mají bohatou představivost a silné emocionální vnímání

• jsou citliví na smyslové podněty a nuance v okolí

To vše jsou ideální předpoklady pro tvořivost – jen jim často nebyl dán prostor ani validace.

Kreativita se tak stává ventilem, kotvou i mostem k pochopení vlastního světa. Pomáhá:

• regulovat emoce nepřímo, skrze vyjádření

• zpracovat traumata a vnitřní chaos bez nutnosti verbální analýzy

• posílit identitu a sebevědomí skrze tvorbu, která má smysl

🎭 Formy terapeutické kreativity 

🎨 Výtvarná tvorba

• Malování, kreslení, práce s barvami a tvary pomáhá vyjádřit to, co slova nedokážou

• Techniky jako "automatická kresba" nebo "malování emocí" vedou k sebepoznání

• Umožňuje zpracovat vnitřní konflikty a napětí

📝 Psaní a storytelling

• Psaní deníku, tvorba příběhů nebo poezie je silným nástrojem pro reflexi a integraci zážitků

• ADHD mozek rád tvoří "narativy" – lze to vědomě využít k uzdravení starých ran

• Pomáhá oddělit se od vnitřního kritika a dát hlas autentickému "já"

🎶 Hudba a zvuk

• Tvorba rytmu, zpěv, hraní na nástroje – podporují regulaci přes sluchový kanál

• ADHD často vnímá hudbu intenzivněji – může být lékem i expresí

• Uklidňující nebo dynamická hudba může měnit vnitřní stav vědomí

🎭 Drama a role-play

• Herecké techniky a hraní rolí pomáhá zkoumat emoce, reakce a vnitřní archetypy

• Umožňuje nacvičit nové způsoby chování v bezpečném prostoru

• Silné při práci s dětmi a teenagery – zábavné a přitom hluboké

🌀 Proč kreativita léčí? 

Kreativita aktivuje pravou hemisféru, kde sídlí intuice, obraznost, emoce i tělesné prožívání. Tím obchází přetíženou, logickou mysl a:

• snižuje stres a napětí

• umožňuje pocit bezpečí a kontroly

• vytváří prostor pro autentické vyjádření bez cenzury

🌱 Tipy pro zapojení tvořivosti do života 

💬 Shrnutí poselství lekce 

Jednou z hlavních výzev pro člověka s ADHD je udržení a řízení pozornosti, stejně jako zvládání přetížení, stresu a dysregulace nervového systému. Tato lekce je proto zaměřena na rozvoj vědomé, tělesně ukotvené práce s pozorností, která není o "přinucení se soustředit", ale o jemném vedení vlastní energie a vnímání. 

🧠 ADHD a nervový systém: nepřítel nebo přítel? 

Mozek člověka s ADHD je často:

• hyperaktivní nebo hypoaktivní ve vztahu k okolí

• velmi citlivý na stimulaci, změny a emoce

• má tendenci "přepínat" mezi režimy nervového systému (např. útěk/boj, zamrznutí)

Nejde o poruchu – jde o jiné nastavení systému, které ale potřebuje vědomý trénink, ne potlačení.

🌬️ Jak uklidnit a stabilizovat nervový systém 

Prvním krokem k práci s pozorností je naučit se regulovat svůj nervový systém – tedy vytvořit vnitřní bezpečí a ukotvení, ze kterého pozornost může růst.

🫁 Dech jako základ

• Pomocí rytmického, vědomého dechu lze přepínat z reaktivního do klidového stavu

• Dechová cvičení: box breathing, prodloužený výdech, ujjayi

• Při návalu myšlenek nebo napětí – nádech nosem, výdech ústy s uvolněním

🪷 Tělesné ukotvení

• Cvičení typu "Body Scan", jemný pohyb, mindfulness v chůzi

• Vnímání doteku nohou se zemí, těla s podložkou

• ADHD mozek potřebuje hmatovou a prostorovou stabilitu – ne odpojení od těla

🎯 Trénink pozornosti bez tlaku 

Vědomá pozornost není o tom "držet se jednoho úkolu za každou cenu". U ADHD je třeba hledat flexibilní a přívětivé strategie.

🔄 Cyklující pozornost

• Vědomé přesouvání pozornosti z jednoho bodu na druhý – trénuje kognitivní pružnost

• Např. pozorování 3 zvuků, 3 barev, 3 fyzických vjemů → a zpět

🔔 Mindfulness – vědomé bytí v přítomném okamžiku

• Nejde o "prázdnou mysl", ale o pozorování bez hodnocení

• Práce s jednoduchými ukotveními: dech, zvuk, rytmus, pohyb ruky

🧩 Dopamin a pozornost

• ADHD mozek potřebuje dostatek podnětů, smyslu a zájmu

• Vědomá práce s pozorností má být založená na zájmu, zvědavosti, laskavosti – ne donucení

🌀 Nervový systém jako kompas 

ADHD lidé často intuitivně cítí, kdy "něco nesedí", i když to neumí vysvětlit. Práce s nervovým systémem učí vnímat:

• kdy jsem v rovnováze, ve stresu nebo ve stažení

• kdy potřebuji pohyb, klid, dotek nebo změnu

• jak vnímat signály těla jako přátele, ne nepřátele

🧘‍♀️ Praktická cvičení do života 

Vztahy mají u lidí s ADHD hluboký význam – nejsou jen sociální záležitostí, ale i zrcadlem sebevnímání, léčivým prostorem a kanálem k sebepřijetí. Zvlášť pokud někdo vyrůstal s pocitem "že je špatně", může právě bezpečný vztah otevřít cestu k opravdovému uzdravení a růstu. 

🫂 Vztah jako prostor, kde "se můžu dít" 

Pro lidi s ADHD je důležité:

• nebýt souzen za to, jak jejich mozek funguje

• být přijat v celistvosti – s nápory energie i únavou

• cítit se viděn i ve chvílích chaotických emocí nebo impulsivity

Když se setkají s někým, kdo nehodnotí, ale rozumí, vzniká možnost:

• zklidnění nervového systému

• postupného přepisování starých zranění

• budování nového sebepojetí

🛠️ Co dělá vztah uzdravujícím? 

✅ Regulovaná nervová soustava druhého člověka – klidný partner nebo terapeut pomáhá zrcadlením zklidnit emoční přetížení
✅ Bezpečí a autenticita – možnost být sám sebou bez masek
✅ Empatická zpětná vazba – když druhý vnímá, co se děje, a nesoudí
✅ Prostor pro chyby – kde impulz není trestán, ale pochopen 

💞 Rodičovství a vztahy s dětmi s ADHD 

Děti s ADHD často zažívají:

• mnoho korekcí, nepochopení a kritiky

• frustraci z toho, že "nezapadají"

• emoční výbuchy, které jsou reakcí na přetížení

Co léčí:

• regulovaný, milující rodič, který neeskaluje konflikt, ale ukotvuje

• naslouchání bez opravy – i když dítě mluví roztěkaně

• spolupráce, ne nadřazenost – dítě cítí, že "jsme v tom spolu"

💬 Partnerské vztahy s ADHD 

Partner s ADHD může být:

• velmi intenzivní, hluboký, citlivý, kreativní

• zároveň však impulzivní, zapomínající, roztržitý

Pro zdravý vztah je důležité:

• otevřená komunikace o potřebách obou stran

• určité dohody, ne však rigidní pravidla

• humor a lehkost, které uvolní tlak z "dokonalosti"

• sdílení odpovědnosti a respekt k rozdílům v myšlení

🧑‍⚕️ Terapeutický vztah a ADHD 

Terapie není o "nápravě". Je to bezpečný vztahový rámec, kde:

• mozek s ADHD zažívá přijetí bez výkonu

• je možné učit se vlastní regulaci skrze nervový systém terapeuta

• vzniká nový model vztahu k sobě

Speciálně účinné jsou přístupy:

• somatické a tělové terapie

• humanistické a integrační směry

• vztahová terapie zaměřená na přijetí a bezpečí

🌱 Co z toho plyne? 

Léčivý vztah není o tom, aby "ten druhý spravil mé ADHD", ale aby vytvořil podmínky, kde mohu růst. Vztah může být:

• bránou ke změně vnímání sebe sama

• prostorem pro novou zkušenost bezpečí

• zrcadlem toho, že nemusím být jiný, abych byl milován

Změna nezačíná v institucích, ale v pohledu, jaký máme na sebe a druhé. Pokud chceme společnost, která podporuje neurodiverzitu, musíme přestat vnímat odlišnosti jako chyby. ADHD není porucha – je to jiný způsob, jak být člověkem.

Tento modul je pozvánkou ke kulturní proměně, k přechodu od korekce k porozumění. Opravdová inkluze nevzniká ze zákonů, ale z hlubšího vnitřního postoje.

🧠 ADHD není problém jednotlivce, ale nepřipraveného systému

📚 Jak vypadá vzdělávací systém nové generace?

🔄 Od patologie ke spektru lidskosti

🛠️ Jak měníme systém? Každým rozhodnutím

💬 Mluvit o ADHD jinak = kultivovat nové vědomí

🌱 Závěr: Změna začíná u nás